pátek 15. listopadu 2013

MOOC kurzy - budoucnost vzdělávání?

Dnes odbočím od obvyklých témat tohoto blogu a pustím se do něčeho úplně jiného. Jelikož mám ráda osobní rozvoj a k tomu patří mimo jiné neustálé sebevzdělávání, chtěla bych napsat pár slov k tzv. MOOC kurzům.

MOOC je zkratkou slov Massive Open Online Courses, v překladu tedy "Masivní online kurzy". Jsou to webové kurzy, které buď nabízí přímo univerzity samy, nebo jsou sdruženy na specializovaných portálech, z nichž nejznámější jsou Coursera, edX nebo Udacity. Najdete zde kurzy ze všech možných (i nemožných) oblastí od programování přes teoretickou fyziku, humanitní vědy třeba až po kurz skládání hudby.

Osobně zatím dávám přednost Courseře, kde už jsem dokončila několik kurzů, díky kterým jsem se dostala k tématům, o která jsem se dříve vůbec nezajímala - mám za sebou například základy biologie nebo kurz o Beethovenových sonátách. Někteří učitelé dokonce v průběhu kurzu na diskuzních fórech vyhlašovali "konzultační hodiny" a scházeli se se svými žáky (bohužel to zatím bylo vždy v Americe), což je úžasné, protože je to přece jen nad rámec kurzů samotných. U většiny kurzů, kterými jsem tu zatím prošla bylo vidět, jak vyučující jejich téma baví, kdežto na vysoké škole mám velmi často pocit, že předmět přednášející snad dostal za trest (věnuje se svému výzkumu a přednášení je pro něj vlastně ztráta času).
Loga portálů. Zdroj: http://www.teachthought.com

A jak MOOC v kostce funguje? Popíšu koncept Coursery. Vyberete si tedy kurz, přihlásíte se do něj, přičemž předem si o něm můžete zjistit veškeré informace - kolik týdnů trvá, jaká je očekávaná týdenní hodinová zátěž, náročnost látky, zda jsou nutné nějaké prerekvizity apod. Po shlédnutí videí, která máte každý týden k dispozici, následuje většinou nějaká forma domácích úkolů - kvízy, eseje, případně jiná cvičení. Mohou zde být ještě materiály k prostudování, případně další doplňkové materiály nad rámec kurzu. Každý kurz je postavený trošku jinak, přičemž na závěr bývá obvykle o něco náročnější závěrečný test. Důležitá je zde ovšem alespoň průměrná znalost angličtiny, i když často jsou k videím dostupné titulky, takže není problém průběžně si nějaká ta slovíčka hledat (některé kurzy už jsou dostupné i v dalších jazycích, ale čeština zatím zaostává). Při úspěšném ukončení kurzu (každý má hranici úspěšnosti nastavenou jinak, např. 70% bodů ze všech kvízů apod.) dostanete certifikát o dokončení kurzu, který je už jen takovou třešničkou na dortu. Coursera také nedávno zavedla možnost ověřených certifikátů - v tomto případě už ale za absolvování kurzu něco zaplatíte. Certifikát samotný sice zatím žádnou velkou hodnotu nemá, ale dát si informace o těchto kurzech do svého CV určitě není špatný nápad - minimálně tak prokážete, že se zajímáte o svět kolem vás, něco pro sebe děláte a jste ochotni se dále vzdělávat.

Jako pozitiva těchto kurzů vidím rozhodně širokou dostupnost v podstatě odkudkoliv a kdykoliv. Do školy přece jen musíte chodit, ale tyhle kurzy můžete dělat doma u svého oblíbeného šálku kávy (nebo čaje, to už nechám na vás), nemusíte se po ránu převlékat z pyžama a nedejbože někam chodit. Do celého procesu se navíc už zapojily velmi prestižní univerzity, jako třeba Yale, Harvard, Berkeley nebo MIT. A přibývají další. Ráda bych věřila tomu, že je tento rychlý rozvoj MOOC kurzů předzvěstí revoluce vysokoškolského studia (a třeba i středoškolského - viz projekt Khan Academy), i když s rigiditou našich vysokých škol bude určitě ještě hodně dlouho trvat, než se podaří dosáhnout stavu, kdy se například studenti doma podívají na video a do školy jdou spíše diskutovat s vyučujícím nebo přímo řešit nějaké praktické problémy, týkající se probrané látky. Pokud vím, tak se zatím žádná česká vysoká škola do tohoto trendu nezapojila.

Negativem by mohl být fakt, že nikdo nehlídá, zda opravdu vše děláte poctivě sami nebo ne - ale myslím, že pokud si nějaký kurz vyberete, nejspíš si jím také sami chcete projít, téma vás zajímá a neděláte kurz z povinnosti (jako je to třeba u spousty předmětů na VŠ...). Další možností jsou právě placené certifikáty, kdy se nějakým způsobem ověřuje vaše identita.

MOOC kurzy mají před sebou určitě velmi zajímavou budoucnost a jsem moc zvědavá, kam se tento už teď obrovský virtuální univerzitní kampus posune v průběhu dalších let... Kdo ví, jestli se nám naše děti nebudou smát, že když jsme se chtěli něco naučit, museli jsme se zvednout a jít do školy...

A co vy? Už jste nějaké podobné kurzy absolvovali nebo se na to teprve chystáte?

neděle 3. listopadu 2013

Dáta Masala

Dáta Masala (zdroj: Wikipedia.org)
A jelikož jsem nejen Coffee-Nazi, ale často i Tea-Nazi, nebylo by od věci tentokrát napsat něco o jednom z čajů, které mám nejraději...A ten se jmenuje Dáta Masala. Připomíná mi Vánoce, možná právě díky skořici...Jednoduše úžasně voní.

Jedná se v podstatě o černý čaj (přesně Assam CTC) ochucený směsí koření (kterou si raději kupuji, než ji míchat sama). Tato voňavá směs obsahuje hřebíček, bílý pepř, kardamon, skořici, zázvor a koriandr, případně může mít i nějaké další složky.

Když jsem si Masalu kupovala poprvé, dlouho jsem hledala a zkoušela recepty a nakonec zůstala u toho, který mi vyhovuje, Takto připravená Masala je krásně jemná (nemám ráda příliš výraznou, kořeněnou chuť) a pro mě perfektní:

Vezmeme 0.5 l studené, filtrované vody. Do ní přidáme cca 2 kávové lžičky směsi. Necháme přijít k varu. Jakmile začne voda vřít, přidáme 1.5-2 kávové lžičky Assamu a necháme povařit přibližně 1.5 - 2 minuty (pokud chcete silnější, nechte o nějakou vteřinu déle...). Občas promícháme. Po této době dolejeme studené nebo vlažné mléko(0.25 l) a necháme znovu přijít k varu. Jakmile voda vře, můžeme Masalu přecedit, dát do konvičky, osladit (medem, pokud nemáme, tak bílým cukrem) a s chutí do ní!

Je asi milion receptů, jak na přípravu, pokud vám můj nebude vyhovovat, dá se dohledat spousta dalších možností.

Mimochodem, v Brně se dá kvalitní předpřipravená směs i příslušný Assam CTC, které přímo používám, sehnat v čajovně Cesta Čaje.
Dobrou chuť!

Pokud máte nějaký svůj vlastní, oblíbený postup, přidejte jej prosím do komentářů.

sobota 26. října 2013

Kavárny v Brně - centrum

Kavárnu si vybírám jako správný kavárenský povaleč většinou podle momentálního rozpoložení a chuti. Někdy chci být prostě úplně sama, zašít se někam, kde mě nikdo nebude rušit, jindy zase raději trávím čas v kavárně plné lidí a třeba si i popovídám s baristy.

V Brně je velká spousta kaváren, skoro se divím, jak se všechny mohou uživit. Jejich výběr se rozšiřuje a mění každou chvílí, pořád nějaké přibývají a jiné zase mizí. Z těch zmizelých bych ráda zmínila kavárnu Marilyn v Brně-Králově poli, kterou předloni recenzovali například zde . Podle mě to byla celkem příjemná kavárna se zajímavým interiérem v americkém stylu. Co se kávy týče, tou dobou jsem ještě nerozlišovala mezi kávou (pod)průměrnou a kvalitní, nechci tudíž zpětně hodnotit; dortíky a zákusky si ale pamatuji a ty byly vždy skvělé.

Poslední dobou jsem prošla spoustou brněnských kaváren. Jedna z úplně prvních, které jsem v Brně objevila, když jsem se sem před necelými třemi lety nastěhovala jakožto studentka, byla kavárna Gimmi Lounge u Slovanského Náměstí. Menší, útulná kavárnička s příjemným interiérem a šikovnou usměvavou paní baristkou, snídaně celý den, káva Penerini, která je vždy profesionálně připravená...a taky výborné limonády, jejichž nabídka se velmi často obměňuje... Vždy se tu ráda zastavím, čas tu běží tak nějak pomaleji, zkuste a uvidíte sami... 

A teď konečně k tématu článku. Vytvořila jsem menší mapku pro ty, kteří vždy váhají, kam na kávu. Každá kavárna z těch, které zde popisuji, má svou vlastní atmosféru... Nejlepší je určitě vyzkoušet všechny a "tu svou" si vyberete sami.

Na téhle první mapce je zatím jen několik kaváren přímo v centru Brna. Ty, které jsou zde zaznačené ale jsou zatím vynechané, jsem ještě nestihla vyzkoušet. Myslím, že pokud zajdete do některé z těch, které jsou na mapce vyznačené, určitě neprohloupíte.

Jen velmi krátce se zmíním o každé z označených kaváren, abyste ještě měli sami co objevovat a nepřipravila jsem vás o všechna překvapení... Pořadí, ve kterém je zmiňuji, nijak nesouvisí s mými preferencemi - každá má něco do sebe.

Co se týče Air Cafe, je to hodně specifické místo, naposledy jsem v ní byla snad před více než rokem, a to kvůli limonádám. Ale hlavně je tato kavárna galerií pro nadšence do letadel a období světových válek... Na můj vkus jsou ceny trošku vyšší. Espresso za 38 Kč.

Tungsram...Když jsem sem chtěla jít poprvé, nemohla jsem toto místo vůbec najít. Sami uvidíte. Káva výborná, obsluha moc příjemná, co říct...snad jen: vyzkoušejte sami a uvidíte!

Coffee Fusion...pěkná, příjemná kavárna Mistra kávy 2008 M.Kocmana. Prostředí se mi líbí, naposledy mě tu zaujala kniha o starých brněnských kavárnách, která ležela v zadní části kavárny na stolku k půjčení. Káva je tu samozřejmě výběrová, dezerty vynikající.

Spolek je kavárna a restaurace, kde prodávají i nějaké vybavení pro přípravu kávy a další předměty. Prostředí klidné a příjemné, kavárna je ale z těch větších. Espresso za 31 Kč.

Pokud máte chuť spíše na něco s komornější atmosférou, zkuste třeba Mitte... Je to kavárnička, kterou najdete hned u Velkého Špalíčku, a pokud jsem dobře počítala, má dohromady 6 stolečků pro dva. Na mlýnku vždy něco od Doubleshotu a velký výběr káv i jiných nápojů. A nemusí to být "jen" káva na bázi espressa - nabízí i kávu připravenou různými alternativními metodami. A k tomu domácí zákusky!



Pozn.: Mapku jsem si půjčila z portálu Scuk, ceny espressa jsem zmínila pouze u kaváren, které je mají uvedené na svých webových stránkách. Ostatní ceny doplním průběžně.
Budu také ráda za jakékoliv vaše komentáře.

pondělí 14. října 2013

Domácí příprava kávy

Možná by vás mohlo zajímat, když už jsem se pustila do blogu (nejen) o kávě, jak jsem vlastně s kávou začínala, a co používám na její přípravu doma.

Tohle moje šílenství kolem kávy začalo tím, když jsem se probudila z kávové apatie a zjistila, že káva opravdu není ta rozpustná nebo turek, že to není ani ten "bazén", který vám často v restauraci nebo kavárně donesou, a říkají tomu espresso (to správné espresso je popsáno například zde)...

Tak jsem začala na vlastní pěst zkoumat, jak připravit kávu, která by mi opravdu chutnala, a nebyla by to jen jakási hnusná, hořká břečka, ke které mám odmala odpor (snad každý z vás si dokáže vybavit tu opravdu nezaměnitelnou "vůni" českého turka z rodinných oslav našich babiček a tet...právě teď při čtení ji jistě všichni cítíte na jazyku. Hmmmm....voní hezky!).

Co je na českém turkovi špatného? Nemá cenu tu opakovat, co už bylo řečeno jinde - stačí si to přečíst a myslím, že všechno bude hned jasné...Jedná se o přelouhovanou kávu, připravovanou z odpadu (mluvím především o předem mleté komoditní kávě ze supermarketu za pár korun), která s opravdovou kávou nemá vůbec nic společného. Když se někdy bavím s lidmi, kteří kávu z různých důvodů nepijí, stává se mi, že za kávu považují právě tento zvláštní český nápoj, a z toho pramení celý jejich odpor (takovým vzkazuji, dejte kávě šanci a stavte se na jednu třeba ke mně! :-) )

Jak jsem řekla, odmala jsem tedy měla představu, že káva = BUĎ rozpustná, NEBO turek, tak to u nás v rodině a v mém okolí prostě bylo. Asi od 15 let jsem začala tedy pít tu rozpustnou (turka ale nikdy). Ne že by mi to nějak moc chutnalo, pila jsem ji, protože to dělali i ostatní. Potom jsme si domů pořídili takový ten univerzální tlačítkový kávovar jisté nejmenované značky, a tehdy jsem si říkala, že tím se automaticky stáváme opravdovými kávovými gurmány. Ovšem nebyla to tak úplně pravda - v té době jsem ještě neměla o kávě vůbec žádný přehled, tak jsem si myslela, že teď už prostě piju tu pravou, kvalitní kávu (často se u nás doma kupovala značka Tchibo, ostatní si nepamatuji) - myslela jsem, že taková prostě má káva být.

Přibližně rok a půl zpět jsem začala dělat nějaké vlastní kávové průzkumy, a zjistila jsem, že když si koupím nějaký základní mlýnek + moka konvičku (neboli caffettieru), možná by to mohlo přinést o něco lepší výsledky než je to, co piju doma a co mi často nechutná. A tak jsem se do toho pustila. Můj první mlýnek byl Lodos Temp (na obrázku) a k němu moka konvička na 2 šálky (ne Bialetti, ale Tescoma Paloma, hlavně kvůli příznivější ceně). Nejdřív probíhal boj se správným nastavováním mlýnku, postupně jsem začala přicházet na to, jaká je optimální hrubost mletí právě na tento druh přípravy kávy a proč je tak důležité hrubost mletí řešit.
Výsledek mě mile překvapil. Z moka konvičky je podle mě káva výborná, silná, espressu asi nejbližší, co doma připravíte bez pákového stroje. A chutná jako ovoce, jak to má být... Poté už to šlo ráz naráz - pořídila jsem si ještě French press, abych si mohla podle chuti připravovat i slabší kávu, a začala jsem objevovat, co mi chutná. Zrnka jsem nakupovala (a stále nakupuji) u Maleny a zkusila jsem taky třeba Gill's.

Tak takhle nějak to u mě začalo. Teď jsem ve fázi, kdy objevuji zrnka z dalších pražíren, pořídila jsem si ještě Aeropress, chodím do kaváren a zjišťuji, kde mi káva chutná a kam už se raději nevrátím...

Na závěr upozorňuji, že jsem stále pouhý kávový nadšenec a kavárenský povaleč, takže veškeré moje texty jsou snůškou mých subjektivních názorů a hodnocení. Pokud najdete nějakou chybu nebo nepřesnost, budu velmi ráda za upřesnění nebo doplnění níže v komentářích.

středa 9. října 2013

Týden kávy Brno 2013

Ano, i já jsem se jako správný kavárenský povaleč musela zúčastnit téhle akce. Vloni jsem ji nějak zazdila, tak jsem si řekla, že letos si ji užiju na 100%. Tak přiznejme si, bylo to tak na 80%, ale to jen proto že už jsem ke konci tohoto náročného týdne byla opravdu neskutečně překávovaná :-)

Týden kávy se v Brně konal teprve potřetí, ale za ty tři roky si akce soudě podle návštěvnosti získala značnou oblibu. Snad to bude i tím, že se u nás kavárenství začalo znovu probouzet k životu. Po éře komunismu, který naprosto zlikvidoval jakoukoliv gastronomii z období první republiky, se Češi nejspíš začali probouzet z té letargie, toho zimního spánku, který trval od revoluce ještě pěkných pár let...A hle - začíná se to vyvíjet k lepšímu, vše se zase pomalu dává do pohybu. Lidé totiž začali znovuobjevovat kvalitní potraviny, a to včetně kávy, začali se zajímat o to, co jedí a pijí... A do tohoto trendu nepochybně zapadá i Týden kávy.

Za celý týden jsem toho stihla vypít (i sníst) opravdu spoustu. A které akce mě zaujaly nejvíc?

Jednou ze super akcí ze začátku týdne byl dvouhodinový "baristický kurz" pro začátečníky, pořádaný v kavárně Savoy. Během těchto dvou hodin jsme se dozvěděli od manažera kavárny, pana Richarda Stehlíka, základní informace o komoditní a výběrové kávě, správném mletí, způsobech přípravy kávy a podobně. Poté následovala praktická část, kde jsme si všichni vyzkoušeli správné napěnění mléka na cappuccino, připravovali vlastní espresso nebo ristretto a pak si je mohli i vypít. Velmi mile mě překvapilo samotné pojetí kurzu - byli jsme dohromady pouze 4 (pátý účastník odpadl) - takže zde byl perfektní osobní přístup. Z tohoto kurzu jsem odcházela s pocitem, že si v kavárně na nic nehrají (pan Stehlík zastává názor, že není nutné "přesně na setinu počítat dobu extrakce", ale je důležité připravovat kávu tak, aby nám chutnala) - a kávu mají opravdu výbornou. Někdy se tam stavte a uvidíte sami. Pro mě se tímto Savoy stal kavárnou, do které určitě stojí za to se vrátit a člověk nebude litovat.

Další akcí v pořadí byla příprava vlastních belgických waflí v kavárně Kafec. V této kavárně už jsem dříve několikrát byla, je příjemná, a tak jsem se těšila na možnost vyzkoušet si připravit vlastní wafle. Samozřejmě nám recept na těsto prozradit nechtěli, ale i přesto byla akce fajn. Kávu jsem si zde nedala, usoudila jsem, že ji už znám z dřívějška a šla jsem na další akci v řadě - přípravu cappuccina v Café Society. Tato mě moc nenadchla - vypadala spíše jako reklama na kavárnu a na jejich vlastní privátní značku kávy, kterou používají...subjektivně mohu říct, že jsem pila lepší kávu než byla právě ta jejich. Informační hodnota tohoto workshopu také nebyla valná - asi v 10 minutách v podstatě shrnuli parametry espressa, řekli pár dalších věcí a tím bylo hotovo, pak jsme si udělali jedno cappuccino a šlo se domů. S tím svým se raději chlubit nebudu, nebyl to žádný příliš povedený pokus.


Další v řadě byl cupping v My Food Market. Cupping byl určený pro začátečníky, opět nám do hlavy nejdřív nasypali slušnou spoustu informací (zde mohu s čistým svědomím říct, že to byly opravdu hodně zajímavé informace a to především o pěstování, sklízení, metodách zpracování kávových třešní a podobně). Poté následoval samotný cupping - 5 vzorků komoditní a 5 vzorků výběrové kávy. Opravdu, na první přičichnutí se mi z těch komoditních udělalo skoro až špatně...A tak jsme ochutnávali, čichali, cuppovali....Nikdy jsem na cuppingu ještě nebyla, ale jsem si jistá, že kávy komoditní od výběrových rozezná i naprostý laik, který o kávě neví vůbec nic...Od teď už nevypiju ani Lavazzu, ta byla sice jedna z těch "méně hrozných", ale pořád byla hodně podobná jako ostatní komoditní kávy, které byly k degustaci. Mimochodem, vzorky byly opatřeny pouze čísly a při prvním kole cuppingu jsme nevěděli, která káva je která, což bylo výborné. Z akce jsem si odnesla tip na pár káv, které bych si ráda někdy koupila domů. Pro úplnost ještě dodávám seznam degustovaných káv:

  • Douwe Egberts - Espresso Extra Dark
  • Segafredo Zanetti - Espresso Casa Gusto Cremoso
  • Mokate Czech - Pražená zrnková káva
  • Monro - Směs 100% arabik
  • Lavazza - Espresso Top Class (Gran Gusto)
  • Has Bean Coffee - Ethiopia Yirgacheffe Kochere Debo washed
  • Has Bean Coffee - Ethiopia Yirgacheffe Kochere Debo natural
  • The Barn Berlin - Ethiopia Yirgacheffe Kochere Debo natural
  • Bonanza Coffee Worka Espresso
  • Green Plantation Ethiopia Idido

Po cuppingu následovaly další den trh kávy. Byla jsem na prvním ze dvou dnů trhu. Koupila jsem si lístek na degustační stezku - za 100 Kč jste mohli na každém stánku ochutnat jednu z nabízených káv. Musím říct, že to bylo opravdu náročné - nejsem zvyklá pít kávu v takovém množství, takže po té sedmé osmé už jsem měla dost a některé "nepreferované" jsem pak prostě vynechala. Litovala jsem jen neúčasti Coffee clubu (snad z důvodu nemoci). Z těch, které jsem ochutnávala byly nejlepší (nezávisle na pořadí) kávy od Doubleshotu, Coffee Source a Maleny, u kterého už nějakou dobu zrnka nakupuji a stále mi chutná. Z trhu jsem si odnesla ten krásný zelený odznak Piccolo Neexistuje, a k tomu mimochodem i nějakou tu kávu.

V neděli jsem ještě stihla ukázku pražení v Gill's na tomto stroji. Bylo to taky opravdu zajímavé, viděli jsme celý proces od začátku až do konce, který byl doprovázený příjemným povídáním o pražení. Venku před pražírnou poté připravovali k mé radosti kávu od Gill's baristé z Cafe Mitte.

Ostatní akce již jen velmi stručně - jedna káva a dezert v Gimmi Lounge Cafe, kam už nějakou dobu ráda chodím, nikdy mě nezklamali, a pak taky návštěva veselé přednášky "Božský sex", kterou v neděli pořádali v Maloca cafe (představovala jsem si pod tímto tématem úplně něco jiného, k mému překvapení se nakonec jednalo o čakry, energie nějaké čáry a podobné věci a trvalo to tři hodiny - suverénně nejvíc ubíjející část týdenního programu).

Nesmím zapomenout ani na návštěvu kavárny Last cafe. Je to malá, nenápadná ale příjemná kavárna na Vídeňské, velikostí podobná Cafe Mitte v centru. Obsluha velmi příjemná, na mlýnku měli zrovna Kenyu AA Dorman a k ní drobné trubičky, které prý pekla sama paní majitelka. Obojí mi velmi chutnalo, atmosféra moc příjemná, určitě se sem zase někdy vrátím.

A co vy? Taky jste se zúčastnili?








Kdo jsem

Kdo vlastně jsem?

Jsem studentka vysoké školy v Brně. Poslední dobou se zajímám převážně o kávu, čaj a gastronomii obecně. Dalšími mými koníčky je studium jazyků nebo domácí zvířátka - mám doma jedno, co vydá za deset :-)
Tak tohle je můj tygr Juno. Už se taky nemůže dívat na tu špatnou kávu všude kolem...

Poslední rok jsem především kavárenský povaleč, pití kávy nebo čaje je pro mě trochu něco jako obřad, ne jen nějaká běžná nudná součást dne. V této oblasti mě tedy zajímá v podstatě vše.

A proč blog?

Poslední dobou se mi hromadí spousta myšlenek, nápadů i užitečných informací v hlavě a po papírech, řekla jsem si, že je čas je začít někam ukládat, a

by se neztratily anebo nevyzněly do ztracena...

Žiju!

Ano, skutečně, já žiju. A můj blog už taky. Odteď se tu občas objeví něco zajímavého, občas třeba i něco hloupého...stay tuned